ÚvodAktuality#světovéČesko a Lidový rok: Dušičky, Samhain nebo Halloween?
#světovéČesko a Lidový rok: Dušičky, Samhain nebo Halloween?
"> "> "> "> "> "> "> "> ">
Životní styl

#světovéČesko a Lidový rok: Dušičky, Samhain nebo Halloween?

  • 24. října 2021
Svátek dušiček je vzdálenou ozvěnou pohanských časů. Dřív lidé věřili, že právě na začátku listopadu nastává magický čas, kdy se svět živých prolíná se světem zemřelých, dnes spíš vzpomínáme na své blízké a modlíme se za duše, dlící v očistci. A vlastně je úplně jedno, jestli podzimnímu svátku říkáme Dušičky, Halloween nebo Samhain: jejich prolínáním zkrátka vznikla tradice, stará jako lidstvo samo.
Na mrtvé se dá vzpomínat tradičně i originálně po mexicku: Svátek zesnulých aneb Dušičky, a Den mrtvých aneb Día de los Muertos, starodávný svátek v Mexiku
 
Dušičky
Día de los Muertos
Na Dušičky chodíme na hřbitovy, zdobíme hroby svých blízkých věnci a květinami, zapalujeme svíčky a vzpomínáme. Je to podobný rituál, jaký provázel nejbližšího „příbuzného“ Dušiček, keltský svátek Samhain. Tehdy ale lidé věřili, že se duše zesnulých opravdu mohou na chvíli vrátit domů, a tak jim vyznačovali cestu svítilnami z vydlabaných dýní nebo řep. Samhain se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu, svátek Dušiček připadá na 2. listopad.
 

All Hallows’ Evening neboli Halloween

O popularitu se s Dušičkami přetahuje Halloween. Ve skutečnosti jsou jeho tradice mnohem starší, než si většina lidí myslí. Také vznikl z keltského svátku Samhain, a to poté, co evropská keltská území dobyli Římané. Prolínáním zvyků se zrodil anglický „All Hallows’ Evening“, tedy „Předvečer Všech svatých“, zkráceně Halloween. V dnešním podání je pravým opakem komorních, teskných a nostalgických Dušiček a v USA, kam tradici v 19. století přivezli skotští a irští vystěhovalci, se z něj stal druhý nejkomerčnější svátek; první příčka je vyhrazená samozřejmě pro Vánoce.

Kdysi ale měl Halloween skromnější průběh: vesnicemi a městskými ulicemi chodívali koledníci převlečení za duchy. Měli symbolizovat duše zesnulých a chtěli si vykoledovat trochu jídla. K lepší orientaci ve tmě sloužily vydlabané dýně se svíčkami, zářící za okny nebo na zápražích, vyřezávané strašidelné grimasy a zubaté úsměvy měly od domů odhánět zlé duchy.
 

Tipy na dušičkové výlety – třeba na Onen Svět

Možná máte svůj dušičkový a lety neměnný program, spojený s velkým rodinným setkáním, ale pokud hledáte tipy pro brouzdání podzimní přírodou, můžete vyzkoušet některé z těch, které jsme pro magický čas vzpomínání připravili na Kudy z nudy – třeba na pár hřbitovů opředených legendami, k pomníkům a po funerálních stezkách.

Díky originálním českým jménům osad, vesnic a měst se ještě zaživa můžete podívat na Onen Svět. Dokonce si můžete vybrat: jedna osada a přírodní rezervace s tímto názvem leží na Šumavě mezi Čachrovem a Javornou, druhý Onen Svět objevíte na hranicích středních a jižních Čech kousek od Orlíku nad Vltavou; z Týna nad Vltavou k němu přes Bechyni a Milevsko vede naučná stezka nazvaná Na Onen Svět. Vesnička je to opravdu malá, ale nabízí jednu zajímavost: Langovu rozhlednu. Blízká turistická chata se rovněž jmenuje Onen Svět, a dokonce tu můžete hodovat a přespat. Kdo by odolal?
 

Nejslavnější krematorium, které neexistuje

Zřejmě nejslavnější tuzemské krematorium není to v Pardubicích od architekta Pavla Janáka, kde v roce 1968 Juraj Herz natáčel film Spalovač mrtvol. Popularitou ho předčilo krematorium v Pelhřimově, o kterém se mluví ve slavné scéně z filmu Vesničko má středisková. Svérázný filmový lékař Rudolf Hrušínský tu říká svému pacientovi, hostinskému Bedřichovi v podání Jiřího Líra: „Tak víš co? Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“

Hláška dávno zlidověla, jenže vtip spočívá v tom, že v Pelhřimově žádné krematorium nemají. Autor scénáře Zdeněk Svěrák se opakovaně kál, že netušil, jaký problém Pelhřimovu jedinou větou způsobí, ale nikdo mu to nemá za zlé – natož Pelhřimovští. Ti s dokonce provizorní spalovnu ze dřeva a papíru sami už několikrát postavili na náměstí, dovnitř házeli na lístečcích sepsaná svá trápení a pak je symbolicky nechali shořet.
 

#světovéČesko a Den mrtvých v Mexiku

  • „Pro obyvatele New Yorku, Paříže či Londýna je smrt slovo, které se nevyslovuje, protože pálí na rtech. Mexičan ji naopak navštěvuje, hraje si s ní, směje se jí, hladí jí, spí s ní a je to jeho nejoblíbenější hračka a jeho velká láska. Určitě je v mexickém přístupu ke smrti stejný strach jako kdekoliv na světě, ale Mexičané ho neukrývají, tak jako neukrývají smrt… Dívají se jí do tváře s trpělivostí, s ironií a někdy dokonce i s pohrdáním,“ napsal mexický spisovatel Octavio Paz.
  • Věděl, o čem píše: Den mrtvých aneb Día de los Muertos je starodávný svátek, který se v Mexiku slavil dávno před příchodem španělských dobyvatelů. Pro Aztéky totiž smrt nebyla cestou do nebe, očistce nebo do pekla, ale jen vstupenkou do jiného světa. Ten se jmenuje Mictlán a dokonce má svou dětskou variantu, Chichihuacuauhco. A protože lidé věřili, že mrtví se vždy jednou ročně vrací na zem popovídat si s příbuznými, tolik pro ně netruchlili.
  • Postupem času se aztécký svátek spojil s Dušičkami. Ze Svátku mrtvých se stal jeden z nejdůležitějších svátků v Mexiku, a na světě nemá obdoby. Od roku 1993 jsou oslavy zapsané do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
  • Symbolem mexického Dne mrtvých se stala smrtka Catrina, nazvaná podle kresby známého mexického malíře a karikaturisty José Guadalupe Posady La Calavera Catrina, česky elegantní lebka. Catrinu rovněž proslavil známý mexický malíř Diego Rivera na svém obrazu Sen nedělního odpoledne v Alameda Central; namaloval se na něm jako dítě, které Catrina drží za ruku. Za ním stojí jeho žena Frida Kahlo a na pravé straně je zobrazen malíř José Guadalupe Posada. Karikatury smrtek a kostlivců se vyrábějí z různých materiálů a mnozí lidé je v tento svátek využívají jako kostýmy.
  • Oslavy provází spousty jídla a pití; důležitou roli hraje sladká pochoutka „pan de muerto“ neboli chléb mrtvých, podobný našemu mazanci, a cukrové „calaveritas“, maličké lebky. Talíře s pokrmy, které měl nebožtík rád, se stav na domácí oltáře, ale také se nosí na hřbitov, kde pak rodiny pořádají ve společnosti svých drahých zesnulých noční pikniky. Nechybí ozdoby, svíčky a samozřejmě spousta jídla a pití.
Dušičkové zážitkové prohlídky na hřbitovy opředené legendami a tradiční české dušičky

Dušičkové zážitkové prohlídky na hřbitovy opředené legendami a tradiční české dušičky

Hledat na přelomu října dušičkové a halloweenské akce není nijak složité, pořádá se jich celá řada. V jejich stínu ale zůstávají prosté vzpomínky na mrtvé, spojené třeba s procházkou po některém ze zajímavých hřbitovů. Portál Kudy z nudy vám několik takových míst představí podrobněji.

Dušičky – ozvěny pohanské minulosti

Dušičky – ozvěny pohanské minulosti

Kdy a proč si připomínáme Dušičky? Druhý listopadový den se slaví Památka všech zemřelých, spojená se vzpomínkou na mrtvé. Podle náboženských představ modlitby živých pomohou zemřelým, duším dlícím v Očistci, k očištění od hříchů na cestě do Nebe. Kořeny tohoto svátku tkví pravděpodobně už v keltských rituálech.

Český folklorní rok – zvyky a tradice

Český folklorní rok – zvyky a tradice

České lidové zvyky jsou založeny na křesťanské nebo pohanské tradici, často se navíc liší kraj od kraje. Ve městech se v dnešní době udržují méně, avšak na vesnicích jsou stále velmi živé. Zvyky i tradice se nadále těší velkému zájmu všech obyvatel České republiky, pro zahraniční turisty jsou zajímavým zpestřením jejich pobytu, a to zejména přijedou–li do Česka na Vánoce, o masopustu či o Velikonocích.